Lokalita: Arboretum Křtiny Region: Moravský Kras Stát: Česko Nadmořská výška: 470 m Biotop: Lesní lem Určil: Jiří Šumbera Popis: keř s plody, květ, mladé letorosty Výskyt: Evropa, Afrika, Střední Asie
Je to nejběžnější volně rostoucí druh rodu růže ve střední Evropě.
Nejvýše roste na šumavské Kvildě ve výšce 1000 m nad mořem.
Údajné léčivé vlastnosti růže šípkové při pokousání psem popsal Plinius starší, odtud pochází její lidový název „psí růže“ i odborný název Rosa canina (canis = pes). Byla jí připisována schopnost vyléčit vzteklinu.
Jiná verze říká, že přídomek psí vznikl z podobnosti trnů se zuby psů nebo jako hanebné označení zdůrazňující její “bezcenost” v porovnání se zahradními růžemi.
Jemné chloupky z čnělky uvnitř šípků mohou u citlivých lidí způsobit alergickou reakcí.
Tento druh růže se využívá v zahradnictví jako podnož pro zahradní kultivary růží.
V Polsku se džemem z růží plní koblihy. V Bulharsku, kde psí růže hojně roste, se z jejích boků vyrábí sladké víno a čaj.
Na Novém Zélandu, V Austrálii a v USA je označena za plevel, který vytlačuje místní vegetaci.
V německém Hildesheimu roste na katedrále keř, který se datuje k založení diecéze v roce 815.
V historii byla šípková růže častým symbolem v heraldice.
Irský kraj Leitrim je přezdívám krajem růže, neboť zde růže hojně roste.
První zaznamenaný význam květiny se datuje před stovkami let do Akademie květinových her (založené v roce 1323), která obdarovala básníky snítkou růže, aby je odměnila za jejich literární dokonalost. Možná proto se stala růže populárním symbolem.
V angličtině existuje stará báseň, která popisuje hlavní poznávací znaky růže šípkové.
Květina je jedním z národních symbolů Rumunska.
Květina byla také použita jako obrázek na mnoha poštovních známkách po celé Evropě.