Lokalita: Arboretum Křtiny Region: Moravský Kras Stát: Česko Nadmořská výška: Biotop: lesopark Určil: Popis: Výskyt: Srbsko, Bosna
Smrk omorika je jeden z nejotužilejších smrků.
Je endemický v západním Srbsku a východní Bosně v areálu s celkovou rozlohou jen asi 60 hektarů, v povodí řeky Driny.
Na území ČR rostl fosilní pratyp omoriky (Picea omoricoides Web.) ještě v druhém interglaciálu. Smrk omorika se u nás pěstuje od roku 1906.
Zákonem chráněný druh v Srbsku. Objeven byl v roce 1875 poblíž srbské vesnice Zaovine na hoře Tara a jméno dostal podle srbského botanika Josifa Pančiće.
V botanické a dendrologické literatuře se objevuje latinská podoba jména tohoto druhu někdy ve tvaru omorica a někdy omorika. Co je správně? Pančić v právoplatně uveřejněném popisu v roce 1876 druh zařadil do rodu Pinus a pro druhové jméno použil srbskou podobu, tedy omorika. Když český lesník E. Purkyně správně navrhnul druh přeřadit do rodu Picea, druhové jméno o své vůli latinizoval a novou kombinaci zveřejnil v podobě Picea omorica. Taková pravopisná úprava se podle dnešního znění Kódu botanické nomenklatury považuje za gramatickou chybu – je třeba respektovat tu podobu jména, kterou rostlina dostala od prvního autora, a ve všech dalších kombinacích ji důsledně užívat. Oprava však nemá žádný vliv na platnost gramaticky chybné kombinace – z toho vyplývá, že správné jméno tohoto smrku musí znít Picea omorika (Pančić) Purkyně.