Blahočet chilský

Říká se jí také opičí strom, opičí smrk nebo také opičí hádanka. Možná proto, že staří pozorovatelé přemýšleli nad tím, jak po ostrém kmeni lezou opice. V tamějších lesech však opice nežijí.

Blahočet chilský je prastará nahosemenná rostlina, pochází stejně jako celá čeleď blahočetovitých z geologických období jury a křídy. To značí, že roste bez větších změn již po dobu okolo 150 milionu let, oprávněně se mu říká živoucí fosílie.

V tomto období byl nejrozšířenějším druhem jižní polokoule.

Na Červeném seznamu je vedena v kategorii Ohrožená.

Je to druh blahočetu, který snese největší chlad a pěstuje se s úspěchem jako okrasná exotická dřevina i ve venkovních podmínkách v Evropě.

Jeho semena jsou poživatelná a během dlouhých zimních období byla pro místní obyvatele hlavním zdrojem sacharidů. Také se z nich mele mouka nebo připravuje kaloricky vydatný nápoj.  Semena chutnají jako jedlé kaštany.

V Chile je národním stromem.

Stromy v Lanin National park v Argentině se používají jako kulisa pro filmy zasazené do období jury.

Dožívá se i 1000 let.

Kmen Pehuenche má odvození jméno od blahočetu – pehuen = blahočet, che = lid. Samičí stromy považují za své matky a les za součást své rodiny. Blahočet je pro most mezi hmotným a duchovním světem a pořádá se kolem něj řada obřadů.