Lokalita: Arboretum Křtiny Region: Moravský Kras Stát: Česko Nadmořská výška: 470 m Biotop: lesopark Určil: Jiří Šumbera Popis: kmen, jehlice, plod Výskyt: Evropa, Afrika – sever, Asie – západ
Je považován za ohrožený druh (kategorie C3), zákonem zvláště chráněn je jako druh silně ohrožený.
Tisy spouštějí tzv. vzdušné kořeny, jimiž pak podpírají korunu. U starých tisů je můžeme dokonce spatřit i uvnitř vykotlaných dutých kmenů.
Tisy rostou mimořádně pomalu – téměř o polovinu pomaleji než mnoho jiných evropských dřevin. U starých kusů postupně s věkem vznikají duté kmeny. Vnitřní kořen, který vyrůstal po staletí v rozkládajícím se starém kmeni, se nakonec vyvine do pevného nového kmene, který pomalu přebírá podporu koruny. Když se pak po staletí stará kůra rozpadne, nikoho nenapadne, že očividně mladý strom má za sebou už celý život, a proto je přinejmenším o tisíc let starší, než kolik by se mu zdálo podle jeho obvodu.
Jde o velice dlouhověký strom, jsou známi jedinci prokazatelně staří přes tisíc let.
Tisové dřevo je známé na výrobu luků. Až 2 m dlouhé luky z tisového dřeva mívali i slavní angličtí lučištníci. Materiál na ně byl dovážen do Anglie často i ze vzdálených končin Evropy.
Tis je celý jedovatý. Jediná jedlá část jsou červené bobule kromě semínek. Smrtící dávka pro dospělého člověka je už 50 až 100 g nasekaných listů.
Tisu červenému se také říká fajna jedla, fajnová jedle, pušpán, Strom smrti, tis jahodový nebo tisk.
Pravděpodobně některé nejstarší tisy v Anglii byly vysazeny již v předkřesťanské éře a jejich stáří může přesahovat 2000 let.
Tis ve Fortingall ve Skotsku je pravděpodobně nejstarším stromem v celé Evropě, odhaduje se na 5000 let. V Borrowdale v Anglii je u jednoho tisu „dendrologicky“ ověřeno stáří 1500 let.