Lokalita: Arboretum Křtiny Region: Moravský Kras Stát: Česko Nadmořská výška: Biotop: lesopark Určil: Popis: Výskyt: Malá Asie, Kavkaz, severní Írán
Nazývá se také nišpule, myšpule. Nebo mišpouloň. Na jihozápadě Anglie měla historicky řadu vulgárních přezdívek, jako otevřený zadek nebo opičí zadek, kvůli vzhledu jeho velkého kalichu.
Plody jsou jedlé, ale dozrávají až přemrznutí. Jejich dužina hnědne a slupka se scvrkává. Lidem tak připadá, že se mišpule kazí. Chutnají podobně jako hrušky a vyrábí se z nich džem. V německém Sársku se vyrábí mišpulová pálenka. Mišpulový čaj se nevyrábí z mišpule, ale z kustovnice čínské.
Ve středověku byla hojně pěstována. Ve střední Evropě se pěstuje od 12. století. Podle některých zdrojů je pěstována již 3000 let.
Starověký řecký geograf Strabón zmiňuje μέσπιλον (mespilon) v publikaci Geographica , kniha 16, kapitola 4.
Byla pěstována v Řecku v době asi 700 př. n. l. a v Římě asi 200 let před naším letopočtem.
Od 18. století její obliba upadla. V ČR se vzácně vyskytují i zplanělé rostliny.
Mladé výhony planých rostlin mají trny, ty zcela chybí u kulturních odrůd.
V domácím Íránu slouží k léčebným účelům.
Olej z jader Mespilus germanica byl poprvé použit k výrobě bionafty.
Listy plodů mišpule byly použity k výrobě aktivního uhlí k odstranění těžkých kovů.
Mišpule se objevují v řadě knih, jak z 16. století, tak novodobých. Například v prologu k Rychtářově povídce si postava Geoffreyho Chaucera stěžuje na své stáří a přirovnává se k mišpule.
Mišpule se objevuje také v dílech Shakespeara. Např.: „jinak by mě vzali za shnilou mišpuli“ (Něco za něco), nebo se objevuje i v Romeu a Julii.